Já nejsem věštcem ani žádným prorokem.
Sleduji jen běžné dění a to krok za krokem.
Přála bych si probuzení, zas do těch lepších dnů.
Zatím jak vidím patří to spíš do říše nějakých snů.
Jó to svět v cajku byl,
Každý měl mnoho sil,
Pak ale znenadání
Neřád se nad námi sklání
Spouští se odčítání.
Jó to svět v cajku byl.
Měli jsme mnoho plánů, v přístavech se nalodit
Teď nezbývá nic jiné než plánovitě marodit.
Smečka vzteklých psů nám k tomu zaštěká,
Jsme hnáni dálavou, cesta je daleká.
Z měst, vesnic do kraje
Statistické údaje
Kolik máme ještě času
Od Honkongu až k El Pasu
Zhlížíme z novin krásu
Z měst, vesnic a z hraje
A drbem o tom co to je.
Jdeš ztichlou ulicí, ze stromů listí šum,
Tma v oknech putyk, kde nepodají ani Rum
A to má být teď svět, svět vysněný a jen náš.
Začněme se tedy modlit třeba Otče náš.
Otče náš kde jsi byl
Asi si v krčmě pil
Když náhle zčista jasna
Snesla se ne hvězda krásná
Mrak bouře zakryl zemi
Kde pak jsi otče byl
Věřím že ses neopil.
Všichni měli bychom vzít rozum do hrsti
Neboť různé štrajky nic dobrého nevěstí.
Pokud totiž zůstane - li rozum v mysli stát
Dalších dnů můžeme se jenom bát.
My se už nechcem bát
Pravdou ať projde stát
Ať jsme zas v jednom kole
Letadly stoupat hore
Vydat se v širé pole
My se už nechcem bát
A všichni
My se už nechcem bát
Každý má život rád
Někdy pravda na houpačce
Je horší jak stopka v značce
Když saháš po poslední kačce
My se už nechcem bát.