Naprosto s Vámi souhlasím. Jste statečná žena.

Vím, že je to absolutně nesrovnatelné, ale moje dcera je autistka. Je fajn, že se dnes už o autismu všeobecně ví. Před asi 17 lety jsme byly v nemocnici a přišla za mnou doktorka a ptala se, nikdy předtím se s autistou nesetkala. Jenže pak se čas od času objeví "kampaň na podporu lidí postižených autismem" a na to už mám alergii. Za prvé pak má spousta lidí pocit, že každý autista je agresivní a půl dne mlátí hlavou do zdi nebo je to geniální matematik. Tedy netvrdím, že takoví nejsou, ale rozhodně to není většina. Jako by věta "každý autista je jiný a projevuje se jinak" nějak zapadla až na konec.

Za druhé pak dostávám otázky ve stylu "Dcera je autík, nebo jen aspík?" z toho vstávají vlasy na hlavě i Johance. Už je dospělá a sama sebe nevnímá jako postiženou, i když si sama uvědomuje, že je "mimoň". To, že má s sebou plyšáka, jako morální podporu, přece ještě nemusí znamenat, že s ní mají lidé mluvit jako s tříletým dítětem.

Tyhle kampaně a osvěty, ať jsou na podporu čehokoliv, málokdy přinesou něco dobrého. Teď zrovna jste ti divní vy. Doufám, že to brzy skončí, ale pravděpodobně tím, že se začne ukazovat prstem na někoho jinak jiného. Možná je to tím, že každý máme něco, čím se lišíme a když se bude mluvit o jiných, nikdo si nevšimne toho, co schováváme my.

Jasně že kampaně jsou někdy kontraproduktivní, ale Markéta reagovala na odporný výrok hlavy státu.

Mám autistického dospělého syna, tak jsme tím taky prošli. Na druhou stranu, do značné míry díky kampani je autismus ve výčtu postižení, a v zákoně jsou změněné formulace, takže (podle míry postižení) můžete dostat ZTP/P místo výroku "Autismus? Neznám, nemá nárok!"

Velice moudrá slova, zejména v dnešní rozčilovací a poštvávací době, díky paní Brokešová. Jako lékaři se mi příčí, jak se tohle osobnostně citlivé téma politicky zneužívá a využívá.

Dík a pochvala!

Vaší otevřeností, upřímností a komunikativností jste udělala (a děláte) obrovský kus potřebné pozitivní práce!

Výborný text, karma